Potlačené myšlenky aneb nitrobrana s netopýrem nade vše... - 1. Jezero, pláž a obří oliheň aneb romantika s netopýrem nade vše…

Seděla u snídaně a automaticky ukusovala chleba s máslem a marmeládou. Přemýšlela a svém včerejším rozhovoru s Ronem. Náhodou mu před ní uteklo, že Harry chodí na večerní doučování nitrobrany se Snapem a od té doby jí to nešlo z hlavy. Je s podivem že jí nikdy nepřišlo na mysl, že se jí takhle může beztrestně spoustu lidí hrabat v hlavě. Včetně Harryho a Snapea. Fuj! Hnusná myšlenka mít v hlavě toho přerostlého, slizkého, odporného netopýra. Ginny se otřásla odporem a nasadila znechucený výraz. Její kamarádka Patricie si toho všimla.

„Ginny není ti něco? Tváříš se jako bys viděla Snapea.“ Ginny vytřeštila oči a začala se smát.

„Odkdy umíš číst myšlenky Pat?“ zahuhlala na ni mezi sbíráním rozprskaných drobků po stole a chichotáním se.

„To snad nemyslíš vážně! Ty jsi myslela na Snapa?!“ To už se smála i Ginnina kamarádka.

„Neboj jenom jsem si představila jeho mastný háro a už mi bylo na zvracení. Žádný dvojsmysly v tom nehledej.“

„No jen aby si se nám do něj nezamilovala!“ Zatvářila se naoko vážně Pat.

To už se za rozesmátými dívkami otáčeli kolemsedící nebelvírští studenti. Teprve když zjistili, že se s nimi dívky o důvod dobré nálady nepodělí, pokračovali v jídle. Ty se po chvíli, stále ještě s dobrou náladou, vydaly na vyučování.

Ginny si ten den na nitobranu už ani nevzpomněla. Měla dost práce vůbec vnímat a vstřebávat učení, když všude chodila s Pat a neustále se něčemu smály a něco řešily. Byla to Ginnina nejlepší kamarádka a opravdu si rozumněly. Výborně se doplňovaly. Ginny byla odjakživa ta méně zodpovědná a valila se do průšvihů, zatímco Patricie ji usměrňovala. Byla mnohem zodpovědnější a nebýt jí měla by Ginny mnohem více problémů s učením, do kterého ji Pat často nutila. Byla tak trochu mladším vydání Hermiony.

…


Ginny se probudila s mírnou bolestí hlavy. Jen matně si pamatovala, že to včera s holkama z pokoje trochu přetáhly s večerkou a povídaly si až do noci. Byla strašně utahaná, ale spát se jí už nechtělo. Zvedla se z postele, svlékla ze sebe noční košili a hodila na sebe nějaké oblečení – džíny, zelené tílko a svetr a rozhodla se, že se půjde projít.

Chodby byly ještě liduprázdné, vstupní hala vypadala podivně rozlehle bez těch davů hemžících se a štěbetajících studentů, tak se Ginny nikde nezdržovala a za chvíli si to již rázovala po pěšině ven z hradu. Bylo ještě pološero a ranní chlad nepříjemně zalézal pod svršky, ale zrzka si toho nevšímala a okouzleně se dívala na jezero. Hladina se krásně leskla prvními paprsky slunce, vlnky něžně oblévaly písčitou pláž, obří oliheň sem tam švihla nad vodou svými chapadly, ve stínu stromů okouzleně stála vysoká tmavá postava, studený vánek si pohrával s li….

Vysoká tmavá postava? Okouzleně stojí pod stromem? Co je to za blbost? Ginny se znovu zadívala směrem k prvním stromům Zapovězeného lesa. A opravdu. Ve stínu tam nehnutě někdo stál. Na studenta je moc vysoký. Pomyslela si Ginny. Takže to musí být někdo z profesorů… Že by Snape?! Postavou i tmavým oblečením by to odpovídalo, ale stále se jí nezdálo, že by zrovna tento profesor sledoval romantickou scenérii a takovým zaujetím.

Pomalu popošla blíž a rozhodla se že tomu přijde na kloub. Schovaná na okraji lesa se tiše připlížila k postavě zezadu. Byl to on! Jeho nezaměnitelné mastné vlasy by poznala kdekoli. Chvíli tam jen tak postávala a když se profesor lektvarů neměl k odchodu, tak tiše popošla až k němu. Nevěděla co ji to popadlo, ale prostě si stoupla vedle něj.

***

Nevypadal že by ji zaregistroval, ale přesto o ní věděl. Věděl o ní již od chvíle, kdy vyšla z hradu. Nepotřeboval se otočit ani se po ní podívat. Na to byl až příliš dobře vycvičen svým Smrtijedstvím. Nechal ji dojít až k sobě a pak mrazivým hlasem, až vyděšeně nadskočila pronesl:

„Neměla byste být ještě ve své posteli a spát, slečno Weasleyová?“

***

Ginny málem dostala infarkt. V děšení ostatních byl Snape fakt mistr. To musela uznat, když rozdýchávala počáteční šok, že se na ni profesor ani nepodíval a s naprostou jistotou ji oslovil.

„Nějak jsem už nemohla spát, pane profesore.“ vzmohla se po chvíli na odpověď. Už jí trochu otrnulo, tak ještě dodala.“ A co že vy v tak časných ranních hodinách nespíte, pane?“

Snape se na ni úkosem podíval. Nebyla si jistá, co ten pohled znamenal. Neviděla v něm obvyklou zášť ani zlomyslnost, ale dobrý pocit v ní také zrovna nevyvolával. Raději nic neříkala a čekala.

„Rád se dívám na východ slunce.“ přišla po chvíli překvapivá reakce “Zvláště nyní na jaře. Jezero pak vypadá velice krásně, že slečno?“

Ginny nestačila zírat. Nejen, že jí ještě nestrhl žádné body za brzké potulování po školních pozemcích, drzost, špatný oděv nebo třeba jen za neidentifikovatelný pohled, ale ještě se tu s ní úplně normálně začínal vybavovat!

„T..t..to ano pane.“ vykoktala „Nevěděla jsem, že máte smysl pro romantiku.“

„Spíš jste si myslela že jsem necitelný, slepý netopýr, že? Myslí si to o mně spousta lidí. A já je v tom nechávám. To víte. Image“ Krátce se zasmál a Ginny nemohla uvěřit, že jen nesní. Štípla se do ruky, ale nic se nestalo, tak to vzala jako fakt a jen tam tiše stála po boku svého profesora. Oba se věnovali svým vlastním myšlenkám. Ginny se zatoulala někam k nitrobraně, když ji něco napadlo.

„Pane profesore?“

„Ano, slečno?“

„Víte, říkala jsem si…Tedy napadlo mě…“

„No tak se vymáčkněte!“ To už byl ten Snape kterého Ginny znala. Mírně ji to znervóznilo.

„ Totiž, když spolupracujete s Vy-víte-kým. Tedy myslím vaše výzvědné práce. Tak….No prostě jste asi hodně dobrý v nitrobraně…No a mě napadlo…nebo spíš se děsím představy že se mi někdo může nekontrolovatelně hrabat v hlavě. Tak kdyby vás to moc neobtěžovalo….Mysela jsem….“

„Že bych vás jí mohl naučit.“ dořekl za ní.

„Totiž…Ano….“ Ginny si připadala jako blázen. Opravdu teď požádala nejobávanějšího profesora na škole a zapřísáhlého nepřítele Nebelvíru a jejího kamaráda Harryho, aby ji naučil ve svém volném čase jedno z nejtěžších umění kouzlení? Ne. Ona opravdu nemůže být při smyslech. Asi jí někdo včera při večeří něco namíchal do pití. Jinak to není možné. Z přemýšlení o neuvěřitelnosti toho co právě udělala ji vytrhl až profesorův hlas.

„Slečno Weasleyová jste si jistá, že víte co po mně chcete? Nitrobrana není nějaká jednoduchá formulka doplněná zamáváním hůlky. Je to kouzelnické umění, které vyžaduje naprostou koncentraci a vysoké sebeovládání. Nezvládne to jen tak každý. Navíc začátky jsou poměrně fyzicky a zvláště psychicky vyčerpávající. Přemýšlela jste o tom řádně?“

Samozřejmě, že o tom Ginny nepřemýšlela. Ještě před pár minutami by jí ani nenapadlo, že ho o něco takového požádá. Nahlas však řekla něco jiného. „Ovšem, že ano pane. Jsem si jistá, že když se budu dostatečně snažit tak mi to půjde. Jsem ochotná cvičit s jakoukoliv pravidelností.“

„Ještě si to rozmyslím, a dám vám vědět.“ odpověděl studeně Snape. „ A strhávám Nebelvíru 5 bodů za nedovolené předčasné vycházení z koleje a dalších 5 jestli mi okamžitě nezmizíte z očí!“ Jeho chvilková slabost a nostalgie byla pryč a už zase se vrátil ten zlomyslný netopýr i s jeho ostrými poznámkami a srážením bodů. Ginny po něm střelila ublíženým pohledem a raději se klidila pryč. Na chvíli si začínala myslet, že vlastně není tak hrozný jak si myslela, ale teď byla přesvědčená, že to byla jen jeho chvilková slabost.....

|| 2. Kapitola

5. Podpálená zem, neznalý profesor a záhada v červených šatech aneb na co myslí netopýři při svitu svící4. Zvláštní pohledy, půlnoční pokec a hříšný odraz zrcadla aneb sympaťák Snape nade vše3. Otevřená tlamka, podivná pravidla a rozlitá šťáva aneb Snapeova překvapení nade vše2. Lektvary, brašna a prskající kotlík aneb nervák Snape nade vše1. Jezero, pláž a obří oliheň aneb romantika s netopýrem nade vše…